VELKÝ PÁTEK

Dnes slavíme Velký pátek. Tento den odpoledne byl z rozkazu římského guvernéra provincie Judea vydaného na nátlak obyvatel provincie Ježíš Kristus ukřižován spolu s dalšími dvěma trestanci. Vrch Golgota, kde se samotný akt udál se později stal poutním místem křesťanů. Z tohoto důvodu na paměť této události se na Velký pátek neslaví mše svatá, ani nejsou povoleny pohřby. V západní liturgii se čtou v době času ukřižování Pašije.

Obřady pokračují přímluvnou modlitbou za církev, za papeže, za služebníky církve a za všechny věřící, za katechumeny, za jednotu křesťanů, a vůbec za všechny lidi, kteří věří i nevěří. Vrcholem obřadů je uctívání kříže. Eucharistie se v tento den neslaví. Podává se však svaté přijímání (z hostií, jež byly proměněny na Zelený čtvrtek).

Tento den je opředen spoustou legend. Je to den kdy „zemřel Bůh“ a proto podle pověstí dojde v noci k prolnutí světů. Setřou se hranice mezi světem živých a světem za oponou. Říká se že když se čtou Pašije v nejbližším kostele, duchové země odhalují své ukryté bohatství a jsou ochotni se o něj rozdělit. Ale jen s člověkem čistého srdce. Skály se proto v místech kde je skřítky ukrytý poklad otevřou a po dobu čtení textů zůstávají otevřené. Kdo má to štěstí a vyskytuje se ve správnou dobu na správném místě, může si odnést celé jmění. Ale má to onu podmínku čistoty srdce. Takový člověk je vpuštěn a i propuštěn. Ale ten, kdo se do takové skrýše vetře neoprávněně, se zlou se potáže. Pokud takový člověk vstoupí, jen sáhne po první cennosti a uteče, tak v našem světě se takový předmět promění v uhlí, čí listí, nebo třeba v něco nepříjemného. Skála se zavře. Pokud se ale nesprávný člověk nechá oslnit bohatstvím, podle legend bývá ve skále uvězněn. Zde obvykle má dojít k nějaké formě převýchovy.

Těžko říct kdy se tyto pověsti začaly objevovat, zda až s rozvojem písemnictví nebo i dříve. Ať tak či tak, popisují jeden konkrétní jev. Z nějakých důvodů, se v tuto dobu mohou otvírat portály do jiných světů a je nám umožněno nahlédnout, nebo některým vyvoleným i navštívit. Ovšem tyto světy jsou jiné než ten náš. Dobře to popisují třeba germánské legendy o stromě Yggdrasil, kdy na jeho kořenech visí devět světů a jedním z nich je i Midgard, což je náš svět.

Tehdejší mystici, zřejmě nepopisovali jen tuto krajinu, ale celý náš vesmír. Pokud se někomu poštěstilo projít onou bránou a něco neoprávněně získal v onom jiném světě, což často popisují ony legendy jako poklady, zde v našem prostředí se mu to obvykle rozpadlo, či se to změnilo na něco co nemělo cenu. jelikož struktura těch předmětů je jiná. A hlavně zobrazovala jejich duchovní náboj.

Pro jednoduchou ukázku si to můžeme představit takto: Vezeme kamínek, něco na něj s láskou namalujeme a a se stejnou velikou láskou jej dáme duchovnímu světu jako oběť, dar. Ten kamínek je jen nositele oné laskavé energie a v duchovním světě se tak může jevit díky tomu jako drahokam. Návštěvník tedy uvidí drahokam a ze sobeckých důvodů jej ukradne. Ale tím vyruší onen láskyplný náboj a drahokam je opět jen tím obyčejným kamínkem.

Ovšem pokud je nám darován, je darován s láskou a to má pak jinou trvanlivost. Duchovní bytosti velmi rády kontaktují dobré lidi. Ti totiž nevyzařují negativní vibrace zlosti. Takové vibrace jsou pro tak jemné bytosti jako jsou přírodní duchovní stvoření velmi bolestivé. A nedejte se mýlit, že dobrý člověk je ten kdo koná dobro. Dobro můžete konat i ze sobeckých důvodů. Vzpomeňte si na Pyšnou princeznu a její květinu. Proč dáváte milodar? Abyste někomu pomohli, nebo pro svůj dobrý pocit? Není důležité co dáváte, ale proč to dáváte. A tyto pohnutky, byť je skrýváte před světem, dokážou tyto bytosti poznat.

Podle pověstí někdy někteří lidé zůstali na nějaký čas uvězněni ve skalách. Vrátili se a byli úplně jiní, přesto jakoby pro ně čas neexistoval. Jindy se objevili po několika dnech a vypadali jakoby byli pryč celé roky.

Ale poklady nejsou jediná věc, která se váže k Velkému pátku.

Po západu slunce nastává noc kdy odpadnou řetězy z pekelných bran, ze kterých na náš svět mohou přijít démoni a některé duše zemřelých.

V tuto dobu také docházelo k vyvolávání ďábla a uzavírání pekelných paktů, kdy evokatér, výměnou za moc a bohatství, popřípadě větší magické schopnosti a vědomosti, dával výměnou svou duši, která pak po jeho smrti vstoupila rovnou do pekel. Oním paktem se totiž zřekl Boha a tak by mimo jeho pravomoc.

Ať se věci okolo Velkého pátku zakládají na pravdě či smyšlenkách je to významný den pro naši kulturu. A možná by nebylo úplně od věci nebrat pověsti na lehkou váhu. Naši předkové možná i věděli o čem mluví a dokázali se tak vyhnout řadě nepříjemností.