Děti jsou citlivější k vnímání věcí, které jsou kdesi mezi nebem a zemí a které my nevidíme. Jsou nadpozemských věcem a záležitostem, které jsou lidskému rozumu nepochopitelné, otevřenější a přijímají je takové, jaké jsou. Stejně je to se smrtí. Děti o ní ví.
images.wisegeek.com/bald-child-with-cancer.jpg
Děti, především ty těžce nemocné, cítí stejně tak, jako dospělí, kdy se blíží jejich čas odejít. Ví o své blížící se smrti a cítí na sobě změny stejně tak, jako dospělí. Narozdíl však od dospělích se se smrtí lépe srovnávají a nebojí se jí tolik.
Děti do šesti let často jsou spojeny s duchovním světem, takže mnoho věcí vidí zcela jinak než dospělí. Spojení dětem dopomáhá vidět to, co je dospělému neviditelné, vidí co je ve světle a ví o tom, a proto nejčastěji odchází velice klidně, jakoby se nic nestalo a jen by přešly ulici přes přechod. Jednu věc však mají všechny děti společnou. Ať jsou sebemenší, rychle dospívají, jakoby se s blížící smrtí chystaly dohnat to, co ví, že již nestačí. Jsou podstatně rozumnější, než děti zdravé, jsou vyspělejší a často si s nimi popovídáme skoro jako s dospělím.
I když to bude znít skutečně hrozně, nemá smysl dítěti nalhávat nějaké nesmysly, pokud s vámi otevřeně mluví o tom, že zemře. Pokud to ví, začaly již fáze umírání a s tím nic nezmůžete. Smrt se nedá obelstít. Můžete dělat jedině to, že se svým dítětem budete co možná nejvíce, abyste si užili společného času. Dítě vnímá veškeré dění, které se kolem něj děje, stejně tak vnímá bolest svých rodičů a blízkých. Buďte na něj hodní a řekněte mu, jak moc ho milujete. I když to v hloubi duše ví, udělá mu to radost.