Mnoho lidí se při sledování nějakého hororu, kde jsou hlavními postavami zombies, zamyslí, zda je něco takového vůbec možné. Může se skutečně stát, aby mrtví lidé ožili a stali se z nich živí mrtví?
Moderní věda něco takového nevylučuje. Zde přinášíme dva nejznámější případy výskytu zombie, které kdy byly zaznamenány.
Příběh Felicie Felix Mentorové
Tuto ženu nalezli roku 1936 téměř nahou v obci Exnery (Jihoafrická republika). Když byla objevena, vyvolalo to u místních lidí velkou paniku a zděšení. Měla na sobě jen roztrhané šaty, vypadala staře a omámeně, měla světlou a vrásčitou pleť, údajně vypadala jako rybí šupiny. Její oči byly zhnisané a bez řas. Slunci a světlu se vyhýbala a oči si chránila špinavým hadrem. Protože se mezi místními roznesla zpráva a podezření, že by se mohlo jednat o zombie, chodili se na ní dívat i příbuzní mrtvých žen, které připadaly v úvahu, že jimi mohla být zaživa.
Nakonec se sešla rodina, které žena připadala povědomá. Jmenovali se Mentorovi. Domnívali se, že jde o jejich dceru a sestru Felícii. Ta v té době byla ale už skoro 30 let mrtvá! To však rodině nezabránilo v tom, aby nalezenou ženu neprohlásili Felícií Felix Mentorovu a vzali si ji domů, kde se o ní postarali a nakrmili ji.
To bylo opravdu třeba, neboť žena byla ve zbědovaném stavu. Přestože byla na léčení v nemocnici, její paměť se už nikdy nevrátila. Nebyla si schopna vzpomenout na své jméno, věk, bydliště, ani co se s ní předtím stalo. Všechno, co řekla nemělo smysl a bylo nesrozumitelné. Po zbytek svého života se chovala jako blázen. Zato její vzhled se díky její „rodině“ o mnoho zlepšil. Lékaři poté odhadovali, že by ženě mohlo být okolo padesáti let. Někteří z nich byli přesvědčeni, že byla pouze psychicky nemocná a se zombie ani svou rodinou Mentorových neměla nic společného. Jiní zase říkají, že se jí po dlouhých letech podařilo utéct bokerovi a vrátila se domů. Pravdu se nejspíš již nikdy nedozvíme.
Muž, který si pamatoval svůj pohřeb
Druhým případem je příběh muže z Haiti jménem Clarvius Narcissus. V roce 1962 „zemřel“, aby se po dlouhých 18 letech v roce 1980 opět objevil. Po této dlouhé době se vrátil do rodného města, aby tam poznal svou sestru. Clarvius, na rozdíl od ostatních zombie, neztratil paměť a nebyl otupělý. Pamatoval si dokonce to, jak se z něho stal živí mrtví. Pamatoval si, jak „umíral“ v nemocnici, jak se nedokázal pohnout a jak ztrácel dech. Údajně byl přitom celou dobu při vědomí. Viděl, jak dva doktoři potvrdili jeho smrt a cítil, jak byl zaživa pohřben. Věděl i to, že jeho vraždu si objednal jeho bratr, kterého okradl o nějaké pozemky. Krátce po pohřbu prý Clarvia z hrobu vykopal bokor, který mu podal drogu, jež mu umožnila se hýbat.
Poté údajně pracoval s ostatními zombie na farmě jako otrok. To trvalo do doby, než se jeden zombie vzbouřil proti bokorovi a zabil ho. Bez bokora, který jim pravidelně podával drogu se komunita zombie rozpadla. Clarvius poté bloudil několik dní po ostrově, dokud nezjistil, že jeho bratr zemřel. Poté se přestal bát, našel svou sestru a vrátil se domů.
Jak vlastně zombie vznikne a co, nebo kdo to je
Zombie jsou oživlé mrtvoly, které nejsou ani mrtvé ani živé. Myšlenka, že mohou existovat pochází z kultu woodoo, kde se jednalo o osoby, které kouzelník - jinak zvaný bokor, připravil o duši a vůli a které mu musely poté sloužit. Na Haiti, kde tato celá myšlenka původně vznikla, věří v tyto „duchy“ velká část obyvatel. Podle místních jsou na tamních hrobech těžké náhrobky právě proto, aby zesnulé nemohl nikdo vyhrabat a jejich těla poté zneužít. Rodiny také pro jistotu hroby několik dnů hlídají. Obyvatelé Haiti jsou totiž přesvědčeni, že bokorové mohou mrtvé oživit a poté je využívat k otrockým pracím na polích a plantážích.
Na Haiti a možná, že i v západní Africe, odkud předkové Haiťanů pocházejí, se konaly a i dnes možná konají obřady, při nichž bokoři oživovali čerstvě pohřbené mrtvoly. Někteří badatelé ale tvrdí, že se jednalo o podvod, kdy bokor drogou předávkoval člověka, dokud nevypadal jako mrtvý. Poté, co ho pohřbili, ale přestaly drogy fungovat a tak se „mrtvý“ probral k životu. Byl ovšem otupělý a nic si nepamatoval. Stalo se z něj tělo bez duše, které mohl následně bokor využívat jako otroka a nebo ho někomu prodat. Po celou dobu své služby dostával drogy, které ho v tomto stavu „poslušnosti“ udržovaly.
Podle badatelů jed, který dokáže člověka takto otupit a zmást je tetrodotoxin, který pochází od mořské ryby čtverzubce. Druhou složkou bokorova jedu je silný halucinogen z ropuchy obrovské. Tyto dvě složky po spojení přivedou člověka až na pokraj smrti. Po procitnutí dostávají živí mrtví jed z durmanu neboli panenské okurky. Táto látka způsobuje halucinace, dezorientaci a ztrátu paměti. Badatelé se také domnívají, že zemřelí po dlouhodobém pobytu v podzemí, měli vlivem nedostatku kyslíku těžce poškozený mozek.