Všimli jste si někdy, že zvířata a lidé, kteří jsou již na sklonku svého života a umírají, nás opouští nějčastěji v noci, když mají klid a jsou sami? Zde najdete vysvětlení, proč tomu tak je.
Musíme si to projít sami
Umírání je proces, který si každý jednoho dne projde a kterým každý z nás projít musí. Musíme ho všichni prožít sami. Nikdo nám v něm nepomůže, nikdo neví, jak se umírající cítí, nemůžeme zmírnit jejich bolesti, strach z toho, co přijde po smrti, jediné, co můžeme, je být s umírajícím co nejvíce a dodávat mu odvahu alespoň svou přítomností. Často mnoho z nás chce s umírajícím zůstat až do úplného konce. Jenže to se většině z nás nepovede. Umírající totiž odcházejí právě nejčastěji, když jsou sami a v noci. Proč?
Méně bolesti
Je vědecky dokázáno, že lidé, nebo i stará zvířátka, která umírají, odcházejí právě v momentech, kdy u nich nemůžeme být a kdy jsou sami. Často kvůli tomu trpíme výčitkami, že jsme s nimi nebyli až do posledních chvil, nicméně oni si to tak sami volí. Pro ně je odchod snažší, jsou-li sami, protože cítí jen svou bolest a nemusí trpět ještě navíc bolestí těch, kteří trpí umíráním svého bližního. Řekněme, že je to tak trochu o tom, že z utrpení si vybíráme vždy to menší. V tomto případě je menší utrpení umírání o samotě, kdy nevidíme bolest našich blízkých. Není to sobecké, jednou to zcela jistě také pochopíme. Proto ani nemá smysl se trápit, pokud se s naším milovaným nestačíme rozloučit a on odejde v tichosti a sám. Byla to jeho volba a věřme, že pro něj to byla nejpřijatelnější a nejlepší cesta. Trápí-li vás to, že jste se s milovaným zvířátkem, nebo milovanou osobou nerozloučili, rozlučte se při zapálené svíčce sami v sobě. Klidně si poplačte, odpusťte svému milovanému vše to, co vás kdysi trápilo, nebo trápí, co jste si kdy provedli a nechte ho jít. Jeho duše bude pokojná, vám, jakmile si projdete časem trápení, se také uleví.
Umírání je přirozeným procesem, smrt je součástí každého života. I když bolí sebe více, vždy ji musíme nějak přijmout a smířit se s ní. Jen je dobré si ji, ať již sobě, nebo ostatním, nedělat ještě více těžší, než již beztak zajisté pro každého z nás je.