Jak funguje reinkarnace

Naléhavá otázka se týká mechanismu reinkarnace. Pro Toma Shrodera je spojení těla a duše velkou hádankou. Jak a kdy nastává?

Příroda ukazuje, že v nitru zvířat mohou probíhat obdivuhodné procesy. Mám na mysli třeba okamžik, kdy se z ošklivé housenky vyklube motýl. Nové stvoření, jehož základ se začal vytvářet v nitru housenky a bylo dokončeno během jejího zakuklení, aby nakonec jako motýl opustilo staré obydlí. Duši vyvíjejícího se dítěte v těle matky přitahuje duše matky. Tento děj se odehrává v polovině těhotenství a podléhá zákonu přitažlivosti stejnorodého a zákonu zpětného působení, není to svévolný proces.

Případ dvojčat

Obzvláště zřejmé jsou případy dvojčat. Ian Stevenson popsal 26 dobře dokumentovaných případů dvojčat, u nichž si alespoň jedno z nich vzpomínalo na svůj dřívější život. V 19 případech byla dřívější osobnost jednoho dvojčete v příbuzenském vztahu ke druhému, někteří byli dokonce manžely. V ostatních sedmi případech byli přátelé nebo známí. Z toho vyplývá, že se k sobě obě duše nějakým způsobem hodí a že tento vztah vznikl už v předcházejícím životě.

Naprosto ukázkově si vzpomínala barmská dvojčata Cho a Ko Theinovi na svoje předchozí životy majitelky rýžového mlýna a rolníka, který svou rýži do mlýna vozil. V chování dvojčat se odráželo trochu povýšené vystupování bohaté mlynářky a pokorný postoj rolníka. Nevíme, jaké události z dřívějšího života svedly ty dva nyní dohromady. Jestli to byla náklonnost, postavil před ně současný život sestry a bratra nový úkol. Neboť duše dostává v průběhu pozemského života příležitost ke zrání a sílení.

Proč předchozí životy zapomínáme?

Proč si některé děti vzpomínají, a většina nikoli. Stevenson zjistil, že mnohé z dětí, jejichž případy studoval, zemřely relativně mladé při nehodě nebo nemoci a brzy se znovu narodily. U více než 600 případů to bylo průměrně po 15 měsících. Možným předpokladem pro přetrvání vzpomínek do dalšího života je krátký časový interval mezi smrtí a novým narozením. Dotyčné osoby byly totiž z předešlého života vytrženy, tudíž ho emocionálně stále prožívaly.

Většinou si na svůj minulý život naštěstí nepamatujeme. Proč naštěstí? Angličanka Jenny Cockellová se od časného dětství rozpomíná na život v Irsku, ve vesnici nedaleko Dublinu. Když byla Jenny malá, velmi často se jí zdával hrozný sen, v němž se jmenovala Mary a byla matkou osmi dětí. Zdávalo se jí, že zemřela. Vždy se probouzela s velkými výčitkami svědomí, že své děti opustila. V současném životě Jenny naplňovala touha nalézt své tehdejší děti. A to se jí skutečně podařilo, při plném zaměstnání a v době, kdy zakládala rodinu. Nejtěžší bylo její dřívější děti přesvědčit, že jsou to ony – byly v tomto životě mnohem starší než Jenny. I to se jí nakonec podařilo, protože měla mnoho stejných vzpomínek jako její nejstarší syn.

Vzpomínkami na minulý život je ovlivňován i ten současný. Jestliže tyto vzpomínky nemáme, můžeme žít nezatížený život. Díky tomu jsme schopni vydat se novými cestami a probouzet schopnosti, které v nás dřímají. Jenny ovšem vzpomínky přinesly i mnoho dobrého. Kromě přátelství s nejstarším synem také jistotu, že život po smrti pokračuje.

Dalekosáhlé důsledky

Jaké závěry lze ze vzpomínek na minulé životy odvodit?

Život smrtí těla nekončí. V duši zůstávají uchovány naše zkušenosti. Povědomí o nich se za určitých okolností může v raném dětství probudit, například při rychlém znovuzrození po náhlém úmrtí. V duši jsou zapsány vlastnosti, které přisuzujeme osobám – vůle, charakter, schopnost úsudku, sebevědomí, schopnost prožitku, úmysly atp.

Často se říká, že samotné vědění o reinkarnaci nic neznamená. Například Indie je zemí, kde mnoho lidí reinkarnaci akceptuje, přesto je tam stejně velká kriminalita jako v jiných zemích. Lze namítnout, že u nás mnoho lidí kouří, přestože ví, že je to škodlivé. Záleží naprosto na jednotlivci, jak si své poznatky bere k srdci a jak podle nich jedná. Je dobré si uvědomit, že všechny události světové historie, všechna vrcholná období i období pádu naší společnosti, byly formovány stejnými lidskými duchy – ať mluvíme o založení, rozkvětu a pádu římské říše, stavbě chrámů, inkvizici, francouzské revoluci nebo o Německu v době druhé světové války. Při tom se neustále promíchávají národnosti, náboženské příslušnosti a společenské postavení podle jednání každého člověka. Prostředí, do kterého se v následujícím životě narodíme, určuje zákon zpětného působení a zákon přitažlivosti stejnorodého. Platí tu moudrost „Každý svého štěstí strůjcem“. Její naplnění ale spatříme až při nadhledu nad našimi pozemskými životy.