Každý z nás, se v životě setkal se smrtí někoho blízkého, nebo se smrtí svého zvířecího miláčka, ale málokdo ví, že stav zlepšení, těsně před smrtí se nazývá Labutí píseň!
Co se vlastně děje
Stejně tak, jako narození, i smrt je nedílnou součástí našeho života a patří k němu. Lidé i zvířata se rodí a stejně i tak umírají v naprosté rovnováze. Každá živá bytost má svůj osud a vyměřený čas, jak dlouho tu bude, předem určený. Nikdo a nic to nemůže změnit.
Jednoho dne, dříve nebo později, přijde ten poslední den pro každého z nás, kdy opustíme tento svět, stejně tak zvířata.
Poslední den
Lidi v nemocnicích umírající na stáří, po autonehodách, různých vážných úrazech, srdečních příhodách, infarktech, rakovině, spojuje jeden fenomenální a nevysvětlitelný stav, který se stane vždy, těsně před smrtí.
Připojeni k hadičkám, na monitory hlídající stav jejich důležitých životních orgánů, pod silnými bolesti utišujícími medikamenty, nebo uvedeni do umělého spánku, v den blížící se smrti, se dostanou do stavu, kdy se všechny jejich bolesti, únava, celkově špatný stav a vyčerpanost ztratí, a oni se cítí velice dobře, jakoby jim nikdy nic nebylo. Je to stav, který se nazývá Labutí píseň. Při tomto stavu tělo naposledy sebere všechnu sílu a chová se jako naprosto zdravé a silné. Proč? Protože se chystá na poslední rozloučení a poslední cestu, kde již energii z tohoto života nebude potřebovat.
Proč Labutí píseň ?
Je to metaforické vyjádření pro závěrečné gesto, úsilí nebo nějaký úspěch před smrtí nebo koncem kariéry. Pochází z prastaré víry, že labutě, za života němé, zpívají jednou za život a to těsně před smrtí svou vlastní pohřební píseň. Kdo prý slyšel labutě zpívat, nikdy na to nezapomene a krásu těchto písní prý nemůže nic nahradit. Však i latinské jméno naší labutě je "cygnus olor", tedy "labuť němá". Vyjádření vzniklo v antickém Řecku někde kolem třetího století před Kristem.