Bloudící duše - proč zůstávají zde?

Každá duše by po smrti měla odejít na "druhý břeh". Jenže ne každá duše to udělá. Ty duše, které zůstávají zde s námi, jsou nazývány bloudícíma dušema. Proč tyto duše neodchází do světla?

Kdy tu duše zůstávají?

Duše tu nejčastěji zůstávají z několika důvodů. Tím prvním rozhodně je, že jsou náhle vytrženy z těla. To se stává po různých autonehodách, nebo smrtelných zraněních, kdy zkrátka se smrtí jaksi nepočítáme. Je to náhle a nečekané. Pro duše je taková smrt nesmírně traumatická, protože mnohdy mají zde na zemi hromadu nevyřízených věcí, které prostě chtějí dodělat. Druhým důvodem, který také často souvisí i s důvodem číslo jedna je, že duše si mnohdy ani neuvědomují, že již mrtvé jsou. Někdy jim zkrátka trvá, než si to uvědomí a odejdou a jiné potřebují pomoc, aby je někdo zkušený převedl do světla. Třetí důvod je ten, že tu prostě zůstávají kvůli truchlení pozůstalých. Čtvrtý důvod je takový, že duše zemřely všechny pospolu v rodinném domě kupříkladu na nějakou nemoc a ani si neuvědomují, že již nežijí a zkrátka chtějí žít svůj život nadále. Takové duše se chovají jako živí lidé, až na to, že jim chybí tělo. I po zbourání domu zůstávají na stejném místě. Proto se často stává, že když se vystaví dům nový a přistěhují se noví obyvatelé, duším se to nelíbí, protože je to jejich dům a ony si chrání to, co je jejich. Mohou poté obyvatelům všemožně škodit. Odtud pochází známé případy hlučných duchů, tzv. Poltergeistů. Pátý důvod je, že duše tu mají zkrátka nevyřízené účty a zůstávají tu z toho důvodu, že chtějí škodit a vyřídit si s člověkem to, co mu dluží. Šestý důvod může být žárlivost na milovanou osobu, která je již s někým jiným. Duše se s tím jaksi nemusí smířit, a tak dělá vše proto, aby pár, milence, nebo manželi rozhádala.

Co dělat? 

Samozřejmě záleží na případu, co se stane, nicméně, pokud vám zemře někdo milovaný, vždy si musíme projít bolestivou fází truchlení, která je různě dlouhá. Po truchlení obyčejně přijde fáze smíření. V této fázi byste měli zapálit ať již doma, na hřbitově, nebo na místě nehody, kde vaše milovaná osoba zemřela, svíčku a promluvit k ní. Důležité je, jí nic nevyčítat. Řekněte jí, že jí odpouštíte, že ji máte moc rádi, že na ní budete s láskou vzpomínat a že víte, že potřebuje klid, že už může jít. Je dobré, abyste tohle i sami v sobě věděli, protože pouhá slova jsou sice mocná, nicméně musíte tomu sami věřit a sami to chtít. I když je to těžké, je potřeba duši nechat jít. Bohužel je to jedna z nejtěžších věcí na světě hned po smrti a pohřbu, nicméně udělat ji musíme, ať se nám to líbí, nebo ne, neboť když bychom to neudělali, dušička by kvůli nám nemusela přejít do světla a stále by tu s námi zůstávala. Mezi námi, každý si zasloužíme klid.
Někdy se však vyskytnou případy, kdy duše přece jen ani po našem odpuštění a promluvení k ní nechce odejít. Poté je potřeba najít někoho povolaného, kdo vám duši pomůže převést do světla. Uvidíte, uleví se vám a stejně tak duším, které nakonec vše pochopí.